Recenzia albumu My sa trosiek nebojíme… (spolu so splitom Edelweiss Piraten & Rumburak) celý text
Jara, 2007 — zdroj neznámyPo čase přišel čas na pokus o zhodnocení dvou CD, které si nezaslouží být opomenuty.
Edelweiss Piraten & Rumburak
Náš ostrov vzdálený z vln se vynoří,
z příboje snů našich pustý kraj,
zátoku písčitou úsvit odhalí,
háj palem, útesy bílých skal.
Příď krájí vlny i tvůj čas,
srdce tvé bije rázně,
nástrahy moře nebezpečí s přáteli zvládneš vždy snáz.
V přátelství najdeš pevnou hráz,
zbaví tě smutku bázně,
zítra, až naše cesta skončí, staneš se jedním z nás.
Edelweiss Piraten vydali svojí prvotinu "Pořád Dole" před pár lety. Mnoho lidí jim vyčítalo, že je to na české poměry moc politická "nalejvárna" plná omletých frází. Přezdívka „čeští Sin Dios“ seděla. Avšak čas ubíhal dál a kapela se jako správní pokrokáři vyvíjela. Přibrali zpěvačku a posléze i trumpetistu. Oba výraz kapely obohatili. Minulý rok vydali svůj druhý počin v podobě split CD s emo hardcore popovými folkaři Rumburak. Edelweiss Piraten se jmenují podle mládežnické organizace, která svými přímými akcemi v nacistickém Německu dováděla lokální špičky nacionalistického režimu v okolí Kolína nad Rýnem k šílenství. Nikdy nevěděli, kde zaútočí a co provedou. Napadání HitlerJugend, sabotáže, letákové akce a další záškodnické akce apod. byly vyjádřením jejich odporu vůči nacistickému režimu, se kterým nikdy nesouhlasili. CD otevírá song Vždy proti vám, který je zaměřen proti všem černoprdelníkům, šéfům a politikům, prostě všem „těm nahoře“, kteří ze své pozice využívají lidi „dole“:“…nevěřím, že se šéfy na jedné lodi jsem, nemám s nimi žádné společné zájmy…“. Tím kapela nemyslí stavění vláčků nebo sbírání známek, ale rozpor mezi zájmy šéfů a pracujících, kteří byť je jejich šéf Čech či cizinec, se chová vždy podle logiky kapitálu a hájí jen své podnikatelské zájmy. Pozitivní pyromanie není o ničem jiném než o lásce, v přeneseném slova smyslu, k barikádám:“Falešné autority oheň sežehne na troud, plameny jsou majetným vrácením našeho dluhu, oheň pohltí parlament, soudy i věznice. V plamenech tak prudce“. Tady náckům ať naskakují pupínky, neboť jejich pojetí revoluce je jen obyčejný puč, nikdy nezruší to, co opravdu lidi svazuje a z čeho utíkáme. Tím pádem nemohou začít něco nového. Revoluce totiž ruší zajeté principy a nahrazuje je zcela novými a svobodnými. Nemá cenu to náckovi ani zkoušet vykládat :-))
Je mimo. Kolo základ života je sladký ska song, do kterého vás uvede sám Freddy Mercury. Nepotřebuje to dalšího komentáře, vše je v textu:“Kolo základ života je, cykloteroristi, voláme vás do boje a šoféry v mercedesech tímto varujem, že za jízdy pod snobská auta bomby vhazujeme“. A.C.A.B. by se zdálo jako další omletá fráze, leč tento text podává heslo All Cops Are Bastards do souvislostí. A to zcela prosté: policie ve skutečnosti zde není od toho, aby bránila kriminalitě a stíhala zloděje, ale proto, aby bránila současný systém, hlídala všechny, kteří by se proti němu chtěli bouřit. Chceme bourat zdi je hitovka se super textem. Každý z nás žije v podstatě mezi zdmi, které on sám nepostavil, ale byly mu postaveny. Zpřetrhat okovy, zbourat zdi předsudků a udělat z nich ruiny. A o to tady jde. 2084 ekologický song je vtipný a alarmující zároveň. Pop hvězdy, které vystupovaly v rámci megashow Live Earth, která sežrala tolik elektrické energie, že by za ní mohli lidi v celé Evropě svítit půl roku, by z toho měly šok. A dobře jim tak:“Sláva, budeme mít k moři blíž, hladina stoupá výš a výš. A léto budeme mít po celý rok, lenošit na pláži, to je život. Jen jedna otázka do hlavy vkrádá se mi, pročpak to moře páchne mrtvolami? Před lety boháči chtěli mít zisky větší, a proto zapírali veškerá nebezpečí…Ti, kvůli jejichž ziskům dnes ledovce tají, v bezpečí v horách své paláce mají. Netrpí vedrem, netrpí hlady. Pohodlí zajistí krvavé miliardy.“ S.O.S. je song o kontrolním systému Echelon , který hájí ekonomické zájmy západních vlád a byznysmenů, který pojme monumentální množství vašich dat. To by čuměl i G. Orwell, co je dnes možné a lidé mlčí, neboť si myslí, že je to pro jejich ochranu. Nekonečný běh je o každodenním životě mezi prací, policií, kecáním politiků a posloucháním nastavených pravidel. Závěrečný dnes již tradicionál Join the AFA, začínající úryvkem z čmelích medvídků:“Čmeldo víš co? Pojď se taky zakuklit“, hraje kapela již několik let, ale tato nová verze má teprve grády, které vám vleje do žil 161 litrů nové krve.
Shrneme-li to, tak EP říkají své názory na tomto CD s citem a jde jim to. Není to žádná politická agitace, jako jejich prvotní texty. Na nic si nehrají, oni tím žijí a tak to má být. Bourají zajeté stereotypy a klišé a přichází z alternativami. To se dnes nenosí, ale nosit by se to mělo. A je jen na vás, kterou stranu barikády si vyberete. Pamatujte si: barikáda má opravdu jen dvě strany. Kdo stojí rozkročený na obou stranách,chtě nechtě dostane kopanec mezi nohy.
V prvním čísle časopisu Firestorm (ex-MYA) mě překvapila recenze na toto CD. Prý jde o CD plné nenávisti. Fakt nevím, zda nasranost na věci, které plodí tento systém lze někomu vyčítat. To je jako kdyby vás do zadnice píchala neustále vosa a vy jste měli strach jestli jste jí neodehnali moc prudce.
Neměli bychom zapomínat ovšem ani na kolegy - brutální pop folkový Rumburak, s jejich syrovým zpěvem a kytarovými rify, které by Jarek Nohavice zahrál jen stěží, donutí vyhodit svojí sbírku CD kdejakého RACka. THOřům s jejich White Power se pravděpodobně po této smršti rozhodí sandále a spadnou držkou na zem. Konečně. Hity jako „Contra Egoismo, Kapitalismu, Fashismo“ se dost těžko bude nějakému samozvanému bojovníkovi za bílou rasu předělávat na plagiát. Stejně jako songy Resistence nebo Our World. Prostě nemá cenu otáčet kouzelným prstenem, tady nejste v pohádce. Opět si neodpustím výtku na recenzenta ve Firestorm, který se věnoval i této kapele. Song Horny Angel opravdu není člověče náboženský. Volume na 161, tohle je nářez!
Železná kolóna „My sa trosiek nebojíme…“
Nebudeme žit stále na kolenách
V pokore a biede poslúchat vlastný strach
prišiel cas činov, ukázat, co je v nás
Oni musia pocítit hněv pracujúcich más
Tuto kapelu jsem slyšel před hodně lety. Přišli mi hrozní. Jen těžce jsem zamačkával slzu zklamání, že zase jedna kapela, která se tváří zajímavě zklamala. Jenže čas plynul. 7 let je dlouhá doba. Tento rok však Železná kolona vydala své první CD s názvem "My sa trosiek nebojíme...". Přišlo to, co nemuselo vůbec přijít. CD vyšlo symbolicky 1. května 2007 ve slovenském nakladatelství Bod zlomu a je věnované památce anarchistů zavražděných v roce 1887 v Chicagu a milionům dalším neznámým obyčejným mužům a ženám, kteří se stali obětmi represe systému a ideologii dominance a hierarchie.
První, co zaujme na tomto CD, je text na zadní straně bookletu. Zní totiž následovně:"Držíš v rukou album politické kapely. Co to znamená? Znamená to, že jsme nějakou anarchistickou kapelou, která se ti snaží vysvětlit principy nehierarchie, či rovnosti? Ne. Znamená to, že jsme levicová kapela, která burcuje pro revoluci? Ne. Znamená to, že to, co zpíváme myslíme vážně v podání, v jakém se to dostane k tobě? Ne. Znamená to, že se od nás dozvíš, jak dělat věci, že v textech máme za cíl ukázat ti alternativy? Ne. Jsme politická kapela, někteří z nás jsou anarchisti. A tímto albem jsme chtěli zbourat klišé o tom, kým si myslíš, že by jsme měli být...". Sympatické. CD má velice kvalitní obal i s překlady textů. Slovenský nacionalismus má Železná koloná kdesi, a tak texty přeložili jak do angličtiny, tak do maďarštiny. Hned z prvního songu Za boha, za národ nebudou míst radost fanoušci Krátkého procestu, ač v něm o ně vůbec nejde. Text kašle na nějaké obětování se pro vlast a národ. Lidé by měli bojovat za svoji skutečnou svobodu:"...chceme žít svobodně, a toho se oni bojí, rozvíjet osobnost, pracovat vzájemně, zbourat jejich barikády, to je naše odpověď.“.
Další song Spravedlnosť tak trošku pokračuje v tématu prvního:"...chceme spravedlnost, a ne politiky, chceme vlastní život. Zbavit se parazitů...kteří žijí z naší práce". Již název songu No Pasaran je profláklý, ale překvapí podáním:"Znáš ten pocit, když kráčíš po ulici a stín hnědého moru ti dýchá na záda....nacismus nezastavíš krásnými řečmi, přišel čas, čas se jim postavit...národní hrdost a rasová čistota nepozná hodnotu lidského života, strach z jiné kultury v mysli mu kráčí...už žádnou šanci - no pasaran, už nikdy neprojdou - no pasaran, jediná cesta - no pasaran, zastavíme je v ulicích - no pasaran". Prostě a jasně: pošlete nácky na smetiště dějin.
Song Solidarita je uveden intrem:"Pořád hledáte vůdce, muže bez viny, ale ti nejsou. Jsou to lidi jako vy. Změní se. Utečou. Zemřou. Nejsou vůdci, jen lidé. A silní lidé tvoří jedinou trvalou sílu". Zrazeni? Na kolenou? Stane se. Solidarita je zbraň, kterou žádná moc nikdy nezničila. Ta skutečná, založená na rovnosti. Nikoli ta náckovská vycházející z rozkazu vůdce.
Skutečně Svobodná společnost je cílem, naším snažením a prostor, ve kterém chceme žít. Co dodat? Pokud se dá na chvíli vyjadřovat v kapitalistickém slangu, pak následuje hit čislo jedna a tím je Červenočerná výstraha. To snad tancuje i Bakunin v hrobě:"Ruka v pěst se zavírá, krev se mi vaři v žilách, nespokojenost v nenávist přerůstá, toto je červenočerná výstraha, kdo seje bídu, sklízí hněv, už žádný sociální smír....Červenočerná výstraha, bereme si jen to co nám patří!". Skutečně jen to, co nám patří. Lidé dnes něco svojí prací tvoři a vyrábějí věci a hodnoty, které jim však nepatří. Svojí prací vyrobí člověk věc, která ovšem není určena pro ostatní, ale pro kapitál, který tu věc se ziskem okamžitě musí prodat. Člověk vytvoři něco, co mu je vlastně odebráno pro zisk někoho jiného. Pravda, dostane za to zaplaceno. Ovšem nikoli skutečnou hodnotu práce, kterou do toho vložil. To je kapitalismus a my toho opravdu:"...máme dost".
Žerme bohatých je politická ironie a naznačuje, že kdyby lidi začali snídat a večeřet bohatý, dost by se světu ulevilo :-) čili: "Kde jeden zákon platí pro ně - žerme bohatý. Kde jiný zákon plati pro nás - žerme bohatý. Žerme bohatý - žijme pro radost". Bart Simpson na bookletu oznamuje další song a tím je Přátelství:"I když nasranej, vždy najdeme řeč. Zlé časy přebolí a v dobrých je smích". Problematikou domácího násilí se zabývá oprávněně surový song Kurvy. Dělení na role muže živitele, který dítě ženě dělá a žena mu ho dává, stará se o něj, vaří mu a uklízí, patří opravdu do patriarchátu, náckům nebo machistům.Černý blok je překvapivě o černém bloku (stejně oblečená masa radikálních demonstrantů), o kterém kapela říká:"Text k písni vznikl po nepokojích proti summitu G8 v Janově v roce 2001. Je vyjádřením pocitů z toho, co se tam stalo. A co nebylo jen pouhopouhým bezduchým ničením, jak se může na první pohled zdát. I když je otázka, zda taktika Černých bloků je dnes po více než 6ti letech účinná metoda vhodná pro protestní akce, patří do historie způsobů odporu a jako taková má svůj význam pro zamyšlení se, sebereflexi a vytvoření něčeho vhodnějšího a účinnějšího". Prostě, hrubá taktika vyšla z módy, ale není nad to, když se objeví vaši přátelé se spoustou zbraní, jak říká předmluva k songu. Musím podotknout, že každý song má nějaké vtipné antré. Veselá předělávka doznala angažovaného kabátu a stane se třeba novou hymnou pracujících. :-)) Poslední song Političtí vězni snad ani nemá cenu zmiňovat. Stači citovat text:"Všechno, co útočí na jejich moc, všechno co útočí na jejich bohatství, všechno, co je proti jejich systému vlády, pro všechny, co nemlčí a dělají dělají něco proti. Svobodu politickým vězňům, Smrt státu a systému!"
Co vytknout? Snad jednou se opakující slogan a párkrát krkolomné vyjadřování. Co vyzdvihnout? Na kapele je sympatické, že nemá patent na pravdu. Prostě jen sděluje. Radikálně a provokativně, ale co je nejdůležitější, dělá to bez klišé. Normálně a bez nějakých snah kázat. Jelikož dávání hvězdiček je buržoazní výmysl :-o), je dobré si toto CD pořídit. Za 80,- je to něco, co vám dodá mnoho inspirace do dalších dnů. Mají jen dobré úmysly.